Browsing "Povídky"
Úno 16, 2018 - Povídky    No Comments

Jeden červnový den

Bylo to strašně jednoduché,“ švitoří Táňa a poskakuje vedle mě. „Tak lehký test jsem ani nečekala. Určitě jsem ho napsala na jedničku. Rozhodně mi to vylepší známku. Vůbec bych nemusela mít na vysvědčení dvojku.“
Pohrdavě si odfrknu. Dvojka na vysvědčení… Její starosti bych fakt chtěla mít. Stejně jako její schopnosti a znalosti, abych taky mohla říct, že ten test byl strašně jednoduchý. Pro mě to byl nadlidský výkon. Mořila jsem se s těmi pitomými příklady nejdéle ze všech a stejně je mám všechny špatně. Ani v jednom případě jsem se prostě nedopočítala ke správnému výsledku, i když jsem do toho dala veškeré své matematické schopnosti, které jsou u mě bohužel velmi chabé. Read more »

Led 21, 2018 - Povídky    No Comments

Silvestrovská noc

Pomalu a jen velmi neochotně otevřu oči. Hlava mě bolí tak, jako snad ještě nikdy před tím. Mám pocit, že se mi v ní uhnízdil malý zákeřný mužík, který mi teď prudce buší kladívkem do mozku. Tedy spíš do toho, co mi z něj po včerejší noci zbylo.
Zamžourám na bílý strop nade mnou. V tu chvíli si uvědomím, že mi na něm něco nesedí. Já přece nemám ve svém pokoji žádnou zeď natřenou na bílo. Všechny jsou světle zelené a strop je obložený dřevem.
Prudce se posadím, načež zjistím, že to nebyl zrovna ten nejlepší nápad. Před očima se mi zatmí a můj žaludek se bolestivě sevře. Stisknu oční víčka zase pevně k sobě a hodnou chvíli se snažím přesvědčit své tělo, aby mi tolik nevzdorovalo.
Read more »

Lis 15, 2017 - Povídky    No Comments

Zakleté království

Naposled proběhnu prohlídkovou trasou a zkontroluji, zda se opravdu nikde nesvítí. Pečlivě zamknu všechny dveře a zapnu alarm. Dneska se těším domů víc než obvykle. Je sice teprve 2. října, ale i tak jsem čekala, že bude větší klid. Místo toho sem celý víkend proudily davy turistů a já se pořádně nezastavila. Nejspíš je přilákaly Svatováclavské trhy, které už od středy probíhají dole ve městě. A samozřejmě jsem tu byla na všechno sama, jako ostatně celé září a jako tu budu i následující měsíce až do června.
Oficiálně jsem sice zaměstnaná jako správkyně hradu, který patří Muzeu kulturního života na Vysočině, a mým jediným nadřízeným je ředitel Muzea Robert, podle jehož slov jsem něco jako kastelánka. Ovšem od chvíle, kdy skončily prázdniny, si připadám spíš jako otrok. Ostatní zaměstnanci jsou tu totiž jen sezónní, většinou brigádníci, takže s jejich odjezdem se ze mě první den v září stala nejen správkyně, ale také pokladní, průvodkyně a uklízečka v jedné osobě.
Read more »

Říj 13, 2017 - Povídky    No Comments

Krásný soused (2. část)

„Děkuju za hezký večer,“ usměju se na Patrika a lehce stisknu jeho ruku.
„Není vůbec zač,“ zazubí se a můj lehký stisk oplatí. „Taky jsem si ho užil.“

Stojíme před naším domem. Pohled do setmělých oken mě ujistí, že všichni jeho obyvatelé už spí. Nebo mě táta potají šmíruje schovaný za závěsem, jak to dělal před pár lety, což je mi momentálně jedno. Jediný pohled do Patrikovi krásné tváře mě ujistí, že nelže. Film, na který mě vzal do kina, sice za moc nestál, zato večeře v čínské restauraci byla výborná. Navíc přesně jak jsem čekala, Patrik je velmi zábavný a vtipný společník.
Read more »

Říj 7, 2017 - Povídky    No Comments

Krásný soused (1. část)

„On je fakt nádherný,“ pronese Jana zasněně s pohledem upřeným přes plot sousední zahrady, na níž se se sekačkou v ruce prochází můj soused. Můj krásný mladý soused Patrik. „Vydržela bych se na něj koukat celý den.“
„To mi povídej,“ povzdechnu si a také si neodpustím pohled na jeho vysoké opálené tělo, které zahaluje pouze šedý nátělník a po kolena dlouhé černé šortky. Delší vlasy světle hnědé barvy mu padají do ostře řezaného obličeje s výraznými klíčními kostmi a s pečlivě udržovaným strništěm. Občas jimi nenuceně pohodí. Nechám na něm oči přilepené nápadně dlouho. Patrik můj pohled nejspíše vycítí, jelikož zvedne hlavu, lehce se na mě usměje a mávne mi rukou na pozdrav.
Read more »

Říj 3, 2013 - Povídky    2 Comments

6. března

Marek
Ležím jen tak na posteli a tupě zírám do zdi. Už dvě hodiny jsem měl sedět nad německýma slovíčkama a pak překládat francouzské věty. Nedokopal jsem se však ani k jednomu. Pokaždé, když otočím hlavu ke stolu a můj pohled padne na hromádku učebnic a sešitů, radši ji zase otočím zpátky a očima mapuju bílý strop nebo protější zeď, kde je ještě hřebík, na němž kdysi visela fotka Niny.
Read more »

Zář 18, 2013 - Povídky    No Comments

Zkouška lásky

Sleduju, jak do sebe Tomáš hází jednoho panáka za druhým. Vytrvale míchá whisky s vodkou a celé tohle střídavě zapíjí pivem a colou. Už delší dobu mě napadá, že dneska domů po svých opravdu nepřijde. Musím se pousmát. Na tuhle zkoušku se učil opravdu dlouho, není tedy divu, že ji chce jak se patří oslavit. Jen já se ve společnosti jeho podnapilých spolužáků, kamarádů a jejich otrávených přítelkyň, které jedna po druhé šlehají nenávistnými pohledy, trochu víc nudím.
Read more »

Bře 25, 2013 - Povídky    3 Comments

Kluk z vlaku

„Dneska je opravdu den blbec,“ postěžuju si nahlas sama sobě, jelikož v mém okolí se momentálně nikdo, komu bych to mohla sdělit, nenachází.
Pondělí je kritické samo o sobě. Napřed jsem musela usazená v lavici přetrpět osm hodin, pak jsem trčela ve škole do šesti kvůli studentské schůzi, která je stejně k ničemu, jen ubírá studentům jejich volný čas, a ještě k tomu zmoknu, jelikož jsem si ráno ve spěchu zapomněla vzít deštník. Takovou smůlu můžu mít opravdu jen já. A ještě k tomu má ten zatracený vlak zase zpoždění.
Read more »

Čec 22, 2012 - Povídky    8 Comments

Mámino tajemství

   Rukou setřu stoletou vrstvu prachu z nějaké krabice. Prach se okamžitě začne vířit a vytvoří hustý oblak, který mě rozkašle.
„Adame, co je tohle?“ zavolám na svého bratrance, když zjistím, že to není krabice, ale kufr, který podle toho, jak vypadá, zažil nejspíše ještě posledního císaře.
„Jak to mám vědět?“ houkne naštvaně. „Nemáme tu náhodou hledat zahradní lehátka?“
„Máme,“ uznám. „Ale já našla něco zajímavějšího!“
Adam posvítí baterkou směrem ke mně. „Hmm… Nevím, co je zajímavého na starém zaprášeném kufru. Radši hledej ty lehátka. Nerad bych tu strávil celé mládí.“
„No jo,“ odseknu, ale  jeho rozkaz stejně nesplním. Kleknu si na špinavou podlahu půdy tetina domu. Chvíli mi trvá než pochopím, jak se do kufru dostat. Otevřu jej a ve slabém světle baterky zírám dovnitř. Několik kusů oblečení, pár keramických ozdůbek, kožené náramky, krabička s lesklými korálky, hrnek bez ucha, několik dopisů a zápisník, který je před neoprávněnými uživateli chráněn drobným zámečkem.   Read more »

Čec 4, 2012 - Povídky    No Comments

Podivná náhoda

„No tak, Sandro, nebuď jako přešlá mrazem, bav se trochu!“ křikne po mně Ivana. Lesk v jejích očích značí, že už má docela dost alkoholu v krvi. Neodvažuji se ani odhadovat, kolik toho vypila. Každopádně to nebylo zrovna malé množství, protože za střízliva by se rozhodně nevěšela kolem krku klukovi, kterého zná sotva pár hodin.
Zakroutím hlavou. Tohle celé se mi nelíbí! Zatímco mé dvě kamarádky se skvěle baví a klopí do sebe jednu skleničku za druhou, já v ruce tisknu sklenici bílého, ze které jsem se za těch několik hodin, co tady jsem, ani jednou nenapila, a modlím se, aby tohle celé co nejdříve skončilo.
Read more »

Tento web hostuje u tomtomas.cz